První pokusy

• Starověk – Egypt, Řecko, Řím (hlavně byl zájem o počty narozených a zemřelých dětí především z daňových nebo vojenských účelů)
• Mimoevropské země – Japonsko – poč. 8. stol. registrace narozených a zemřelých (v některých částech) – není známo, zda civilní či církevní, pravidelný budhistický registr až od roku 1653
• Konec 14. stol. – povinná registrace sňatků i rozvodů v oblasti Jordánska
• Křesťanské oblasti – počátky vedení matrik se patrně shodují se zaváděním farní organizace. Zásadní obrat – v 16. stol., na jehož počátku stála registrace v německých městech – např. Augsburg. Mezníkem se stal tridentský koncil (probíhal v letech 1545 – 1563), který nařídil jejich vedení (katolické matriky).

Vývoj

• 1212 – Pařížský koncil stanovil povinnost vést matriky
• 1563 – Tridentský koncil vydal základní směrnice o provádění a vedení matričních knih
• 1591 – Olomoucká synoda nařídila vedení matrik (pro Moravu)
• 1605 – Pražská synoda znovu nařídila vedení matrik (důležité pro pražskou arcidiecézi a Čechy)
• 1614 – římský rituál předepsal formulář matričního zápisu (vůbec první předpis – u nás nebyl příliš dodržován)
• 1631 – pražský arcibiskup kardinál Arnošt Harrach nařídil reformu církevní správy, v rozhodující většině farností se zavedly matriky
• 1650 – založení nových farností, ač se na tom usnesl sněm, se pro nedostatek kněží nerealizovalo
• 1685 – pražská synoda nařídila duchovním, aby sami zapisovali do matrik – podle několika písařských rukou v matrice nebylo zřejmě zcela dodržováno
• 1712 – pražská konzistoř nařídila revize matrik a jejich ochranu, což bylo úkolem vikářů
• 1760 – nařízení pražské konsistoře zavedlo jednotnou latinskou formu matričního zápisu (nedodržovalo se, objevuje se i čeština či němčina). Formule vychází z římského rituálu a byla doplněna o poddanskou příslušnost rodičů křtěných a oddaných
• 21. 07. 1766 – židovským synagogám bylo nařízeno vést matriky narozených chlapců
• 1768 – vojenským duchovním bylo nařízeno vedení vojenských matrik
• 70. léta 18. století – státní nařízení umožnilo bezplatný zápis křtu, zakázalo psát jména po chalupě a jména nemanželských otců
• 1770 – zavedeno očíslování domů v Habsburské říši – nově se v matrikách začala objevovat čísla popisná
• 6. 10. 1770 – nařízení pražské konsistoře vést matriky na formulářích s rubrikami, které vydala arcibiskupská tiskárna
• 01. 05. 1781 – matriky prohlášeny za veřejnou listinu; od této doby je také důsledně psáno datum narození a úmrtí a nikoliv jako předtím datum křtu a pohřbu (sloužily skutečně jen církevním účelům)
• 13. 10. 1781 – toleranční patent – počátek evangelických nekatolických (jen státem uznaných) církví a jejich matrik, které však byly vedeny pouze pro církevní účely, neměly veřejnoprávní platnost. Evangeličtí duchovní museli všechny úkony hlásit katolickým farářům, aby ti je zapsali do římskokatolických matrik
• 1782 – nařízením Josefa II. zvýšen počet far a lokálií (alespoň pro 700 obyvatel a max. 1 hodina cesty do nejbližšího kostela)
• 1783 – židovským synagogám nařízeno vést matriky narozených i pro dívky
• 20. 02. 1784 – patent Josefa II. o matrikách nařídil nový formulář, který byl s malými obměnami používán až do roku 1949; židovským rabínům nařízeno vést stejné matriky jako římskokatolická církevní správa
• 19. 07. 1784 – dvorský dekret nařídil vést matriky v samostatných oddílech nebo knihách pro každé místo
• 1787 – Židům nařízeno volit si neměnné příjmení
• 30. 04. 1789 – dvorský dekret stanovil formuláře křestních, oddacích a úmrtních listů
• 1790 – dvorský dekret nařídil vést indexy k matrikám
• 1792 – nařízeno foliování matrik
• 21. 09. 1799 – české gubernium nařídilo vedení matričních duplikátů, roční opis potvrzený vikářem byl zasílán konsistoři
• 01. 06. 1811 – guberniální nařízení stanovilo průběžné číslování matričních zápisů
• 25. 07. 1811 – dekret dvorské kanceláře o doplňování poškozených a obnovování ztracených matrik
• 1816 – na vedení vojenských matrik byl stanoven zvláštní formulář; kopie vojenských matrik bylo nařízeno posílat c. k. polní konsistoři do Vídně, kde jsou uloženy dosud
• 18. 07. 1825 – dekret dvorské kanceláře nařídil zapisovat do matrik jméno porodní asistentky
• 26. 11. 1829 – dekret dvorské kanceláře udělil nekatolickým duchovním oprávnění vést matriky narozených, oddaných i zemřelých (vedli o své újmě už dříve – viz výše)
• 1837 – místo opisů matrik se nadále vedou 2 originály s vlastnoručními podpisy svědků
• 1840 – nařízen nový formulář matrik – obdobný, ale k formuláři z roku 1784 byla přidána podrobná legenda
• 1844-1949 – do opisů matrik se nezapisovalo podle obcí, ale chronologicky
• 30. 01. 1849 – tzv. „Provizorní nařízení“, jímž matriky evangelických církví nabývají státní průkaznosti; tím pro evangelíky končí povinnost zápisu do katolické matriky
• 1850 – úprava matričního formuláře
• 1860 – pražský koncil vydal podrobné předpisy o vedení matrik
• 01. 07. 1868 – povoleny občanské sňatky i pro katolíky; okresním hejtmanstvím nařízeno vést matriky oddaných
• 1870 – civilní matriky všech tří druhů zavedeny zákonem, vedly je okresní úřady. Zápis v nich byl povinný pro všechny osoby jiného, než státem uznaného vyznání, včetně bezvěrců
• 1873 – pražská synoda vydává podrobné předpisy o vedení matrik
• 1881-82 – ministerské výnosy podrobně upravily průběžné číslování matričních zápisů
• 1890 – definitivní sjednocení matričních formulářů na konferenci pražské, litoměřické a královéhradecké konsistoře
• 1939-1945 – v Sudetech vedeny matriky u občanských úřadů pro německé obyvatelstvo
• 07. 12. 1949 – vydán tzv. matriční zákon č. 268/1949 Sb., jímž byla matriční agenda zestátněna
• 29. 12. 1949 – vyhláška Ministerstva vnitra ČSR pověřuje vedením matrik národní výbory
• 1952 – matriky do roku 1875 předávány do státních archivů, dnes jsou v archivech matriky přibližně do roku 1910

Jak je to s vedením matričních knih v současnosti?

Od roku 1950 (doba tažení státu proti církvím) byla církevním organizacím odejmuta správa matrik a byla plně přenesena na stát. Tudíž se od 1 . ledna 1950 na našem území nachází pouze matriky státní. To poněkud rozšiřuje obsah pojmu matrika. Jednak je to konkrétní kniha: matrika narození, matrika oddavek, matrika úmrtí, ale také se tak označuje útvar
státní správy.

Matriky dnes pořizují obecní či městské úřady. Jsou vedeny v prvopisech a opisech, rozdíl mezi nimi je následující: Prvopis zůstává u příslušného úřadu, zatímco opis se předává určenému nadřízenému. Zápisy do matričních knih jsou prováděny podle místa, kde k matriční události došlo – nikoli podle místa bydliště zúčastněných osob.

Zdroj: PDF – Josef David – Po stopách našich předků