Labe a Orlice v Hradci Králové – část 1

Morfologický vývoj soutoku Labe s Orlicí

Vývoj říční sítě na území Čech začíná koncem třetihor a je úzce vázán na vývin jednotlivých částí velké české pánve. Vodní toky pravděpodobně existovaly již v průběhu třetihor, ale stopy po nich byly zahlazeny pozdější transgresí křídového moře a tektonickými pohyby. Je však jisté, že značná část Čech byla odvodňována k jihu a k východu přes jihočeské pánve do alpské, a přes západní Moravu do karpatské, předhlubně. Tektonické pohyby před 2,6 mil. let způsobily změny v terénu (zdvihy a poklesy), takže počátkem čtvrtohor byla již většina říční vody z Čech odváděna do Severního moře.

Předpokládaný morfologický vývoj soutoku Labe a Orlice

Předpokládaný morfologický vývoj soutoku Labe a Orlice

První svědectví o trase koryta řeky Labe jsou z doby před 1,8 mil. let, kdy byly v dnešním středním Polabí uloženy rozsáhlé říční náplavy, z jejichž výškové polohy a rozsahu je možné provést velmi přibližnou rekonstrukci trasy řečiště. Asi před 1 mil. let teklo Labe od Jaroměře kratší cestou přes Chlum, Probluz, Dobřenice a Býchory ke Kolínu. U Dobřenic se spojovalo s Orlicí, která byla patrně hlavním tokem. Labe postupně překládalo své řečiště až teklo přes dnešní Předměřice n. L., Plotiště, Svobodné Dvory, Plačice k Praskačce a dále tzv. urbanickou bránou přes Chlumec n. C. k Týnci n. L., kde se do něj vlévala Loučná. Ještě později Labe přemístilo své řečiště k jihovýchodu a směřovalo bohdanečskou bránou přes Opatovice n. L. k Přelouči, kde se do něj vlévala Loučná a o něco níže Cidlina. Teprve asi před 50 tis. let dochází vlivem poklesů na jihovýchodní straně Kunětické hory k vývoji dnešní trasy toku od Hradce Králové směrem k Pardubicím.

 Ideální situace města Hradec Králové koncem 16. století

Ideální situace města Hradec Králové koncem 16. století

Soutok bývalých labských ramen s Orlicí (1771)

Soutok bývalých labských ramen s Orlicí (1771)

Rozložení bývalých labských ramen v prostoru dnešního Pražského Předměstí (1768)

Rozložení bývalých labských ramen v prostoru dnešního Pražského Předměstí (1768)

Malé podélné návrší starého městského královéhradeckého jádra, zvedající se asi 20 m nad soutokem obou řek, je ústředním bodem Pardubické kotliny. Je zbytkem štěrkopískové terasy nanesené ve starších čtvrtohorách oběma řekami, které vytvářely v nížině kolem návrší typickou říční deltu. Labe teklo v pěti a Orlice minimálně ve třech ramenech. Soutoky jednotlivých ramen řek byly posunuty více po toku dnešního Labe. Jedno z říčních ramen Orlice, později nazývané Umrlice, se do Labe vlévalo daleko pod městem, až u dnešní Třebše. Pro svoji strategickou polohu bylo návrší osídleno již v pravěku. Jelikož okolo vedly dvě dálkové cesty – Polská a Orlicko-romžská, stálo na návrší již v 9. století opevněné hradiště, které na přelomu 12. a 13. století získalo statut města.

 

Jak se dříve upravovaly břehy řek

Hradec Králové měl odjakživa svá předměstí rozložená okolo městského návrší a propojená cestami s dřevěnými mosty přes četná říční ramena. Jak vyplývá z dochovaných listin, v roce 1605 platilo město celoročně několik desítek námezdních dělníků zaměstnaných při opravách těchto veřejných cest, mostů a také břehů. Rozsah prácí však byl vždy spojen s momentálním stavem městské pokladny.

Kámen byl drahý, protože se musel dovážet. Proto byly břehy zpevňovány dostupnějším materiálem, především dřevem a proutím. Do paty svahu se zarážely kůly, které se vyplétaly, podobně jako ploty, proutím nebo jejich svazky, tzv. hatěmi. K zasypání menších břehových nátrží se používalo různého, většinou odpadového, materiálu. Zasahovala-li nátrž hlouběji do břehového pozemku, bylo v patě svahu zatlučeno více řad kůlů, za které se proplétalo proutí, nejčastěji hlohové, a čerstvé chvojí, které se háky zatlačilo až ke dnu, aby do výše malé nebo normální vody tvořily mezi kůly a porušeným břehem pokud možno hustou výplň. Hlavy kůlů se opletly vrbovým proutím, které velmi brzy obráží novými výhony. Ty se pak po roce ohnuly do svahu břehu a připíchly se k němu dřevěnými nebo vrbovými kolíky. Získaný blok proutí se živým porostem chránil břehy před přímým nárazem vody a zmírňoval její rychlost a vířivý pohyb, takže se brzy zanesl kalem. Postupnou kolmací ve vrbovém porostu se za 3-4 roky břehový pozemek obnovil. Tímto způsobem se břehy řek a potoků opravovaly ještě na přelomu 19. a 20. století.

Labe pod soutokem s Orlicí (1808)

Labe pod soutokem s Orlicí (1808)

V 18. století se do Čech dostává z Holandska výstavba haťových staveb tzv. výhonů čili ostruh, kterým se také říkalo haťoviny nebo fašinády. Byly to stavby zakotvené do břehu, vyložené do vodního toku a složené z ně- kolika vodorovně uložených vrstev otýpkových hatí (otýpky průměru 25-30 cm a délky až 4 m ze zelené- ho čerstvého, nejčastěji vrbového proutí) zatížených střídavými vrstvami říčního štěrku. Tyto stavby se používaly především na větších vorosplavných tocích, jakým bylo Labe, pro ochranu sesouvajících se břehů a pro usměrnění vodního proudu.

Nejstarší královéhradecké říční stavby

Ideální situace labských říčních staveb v prostoru Pražského Předměstí na začátku 18. století

Ideální situace labských říčních staveb v prostoru Pražského Předměstí na začátku 18. století

Nejstaršími královéhradeckými říčními stavbami byly jezy, které vzdouvaly vodu na mlýny, hamry, valchy, brusírny neboli šlejfírny, pily, pro barvírny, jirchárny či koželužny. Základ konstrukce tvořily dřevěné kůli zaražené do říčního dna v několika řadách s vodorovně načepovanými trámy s kamennou výplní. Povrch jezů neboli podlaha byl pobit dřevěnými fošnami nebo půlkuláči.

Většina královéhradeckých mlýnů stála na četných labských ramenech na Pražském Předměstí a ve Farářství. V první polovině 16. století jsou v obvodu města zmiňovány jezy Pod Předměřicemi, Křižovnický, Královský, jez U bláznic, dále jez k prostředním mlýnům, jez u mlýna Muncova, jez rormajstrovský, jez Velký, který vedl vodu na mlýn Špitálský, Řehačkův a Škubalův. Na Orlici stával mlýn vorličný (zhruba v prostoru bývalých jezdeckých kasáren Na Fortně), při němž se roku 1607 připomíná hamr se šlejfírnou, a výše po proudu jez Mlejnek s mlýnem Malšovickým. Všechny mlýny, pily a ostatní vodní stroje byly poháněny koly na spodní vodu.

Významným jezem, který si svoji funkci zachoval až do konce 19. století, byl jez rormajstrovský, který stál na hlavním rameni Labe v těsné blízkosti městského návrší již v 15. století. U tohoto jezu byl postaven na levém břehu mlýn Nový s vodním čerpadlem poháně- ným samostatným kolem, které čerpalo říční vodu do vodní věže mistra Petra u Kozí branky (v místě budov bývalého pivovaru) a od roku 1516 také do nově postavené vodní věže Kropáčka za domem měšťana Jana Kropáčka (v místě dnešního Gočárova schodiště). Z vodních věží byla voda rozváděna do městských kašen. Dřevěná potrubí (rory), kterými byla voda vedena, dlabal mlynářský mistr (majster) z Nového mlýna. Odtud pochází tento nezvyklý název jezu. V roce 1831 jez a mlýn s čerpadlem a potrubím koupil vojenský erár a vedení vody do města bylo na čas ve vojenské pravomoci. Voda se čerpala do potrubí přímo z řeky bez filtrace. Jez byl v 18. století opatřen stavidly umístěnými na koruně pevné části. Jelikož přepadem přes stavidla voda hučela začalo se mu říkat jez hučavý neboli hučák. Tento jez byl na začátku 20. století zbourán a nahrazen moderním pohyblivým jezem stejného jména – Hučák.

Pevnostní jez hučák na Labi s budovou městské vodárny (1908)

Pevnostní jez hučák na Labi s budovou městské vodárny (1908)

Nápustný objekt Labského náhonu v Předměřicích n. L.

Nápustný objekt Labského náhonu v Předměřicích n. L.

Situace Labe a Labského náhonu před úpravou (1904)

Situace Labe a Labského náhonu před úpravou (1904)

Slavnou historii měl také další labský jez Pod Předměřicemi. Byl to pevný jez, který byl nepřetržitě v provozu od konce 16. století do roku 1917, kdy se částečně zřítil. Svojí výškou 5,14 m byl nejvyšším labským jezem po Mělník. Byl obvyklé konstrukce, tedy dřevěný s kamennou výplní. Na koruně měl umístěno 18 dřevěných stavidel vysokých 1 m. Původně tento jez vzdouval vodu na mlýn na pravém břehu, zvaný Na starých, který prokazatelně prosperoval již v roce 1531 (zbořen 1911 včetně „slupu, do které se chytlo denně až 15 kg úhořů“). V roce 1533 zakládá město Hradec Králové u obce Březhrad (pod soutokem Labe s Orlicí) velký rybník březhradský (zrušený roku 1828), který byl napájen vodou vedenou v nové strouze od jezu Pod Předměřicemi. Tato strouha či náhon nazývaný březhradský, později labský, byl 10 km dlouhý a na svoji dobu byl pozoruhodnou vodní stavbou. Pro posílení byl již tehdy do náhonu sveden potok Melounka a další drobné vodoteče. V roce 1535 přeměňuje hospodářský dvůr Kydlinov jeho majitel na mlýn, který byl však mimo náhon. Proto z něho zřizuje odbočku, která za mlýnem vrací část vody z náhonu do Labe. V místě odbočky byla postavena tzv. Panská stavidla, kterými byl dělen průtok mezi kydlinovský mlýn, tedy do velkého náhonu, a na březhradský rybník, tedy do malého náhonu. Koncem 18. století náhon vedl vodu na 7 mlýnů: Na nových (1699 – 1904), Na starých (před 1531-1911), Budín (1717 – začátek 20. stol.), Kydlinov (1535-1913), Valchu (1790-1896), Temešvár (1749 – začá- tek 20. stol.) a březhradský (1548-1904). Labský náhon včetně Panských stavidel je dodnes v provozu.

Původní pevný jez na Labi zvaný Pod Předměřicemi (1908)

Původní pevný jez na Labi zvaný Pod Předměřicemi (1908)

Také na Orlici byly dva zajímavé jezy, které přežily do začátku 20. století. Prvním byl dřevěný jez u Malšovic, obvyklé konstrukce se třemi vorovými vraty a lomenou přelivnou hranou. Na levém břehu těsně nad jezem odbočoval náhon asi 80 m dlouhý. Ten propojoval hlavní řečiště Orlice s řečištěm bočním, které vedlo vodu ke mlýnu v Malšovicích postavenému okolo roku 1396. V letech 1641-1720 vlastnili mlýn o třech složeních a s pilou hradečtí jezuité, a proto se mu ještě dlouho po té říkalo jezuitský. Část dnes již slepého, pů- vodně bočního, řečiště v blízkosti malšovické svodné hráze se ještě dnes nazývá Jezuitská jezírka.

Jez a mlýn Podhůra na Orlici (1938)

Jez a mlýn Podhůra na Orlici (1938)

Ve vsi Svinary, která vždy částečně příslušela městu Hradec Králové, stával od roku 1402 jez se mlýnem. Pevný jez byl obvyklé konstrukce a při pravém břehu měl hrazenou vorovou propust. V době svého rozkvětu, koncem 18. století, stával na levém břehu dřevěný mlýn s pilou, zvaný malou stranou (vyhořel 1907 a nebyl obnoven) a na pravém mlýn původně se třemi žlaby, zvaný velkou stranou nebo také Podhůra (v roce 1941 již nepracoval). Jez byl několikrát protržen velkou vodou, a to vždy při pravém břehu u vorové propusti. Od posledního protržení v roce 1941 nebyl již opravován. V roce 1999 byl zničený jez nahrazen betonovým stabilizačním prahem.

 

Následující: Labe a Orlice v Hradci Králové – část 2

Zdroj: Povodí Labe – PDF

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *