Labe a Orlice jako součást barokní pevnosti

Řeky Labe a Orlice hrály od nepaměti důležitou roli při obraně Hradce Králové. Středověké městské opevně- ní – systém cihelných zdí 7 až 8 m vysokých s ochozy a dovnitř otevřenými věžemi, bylo sice vybudováno jen kolem vyvýšeného návrší, ale několik ramen obou řek a močálovité území v okolí byly do jisté míry zárukou přirozené ochrany městských předměstí. S rozvojem vojenské techniky v 16. a 17. století, především střelných zbraní, však toto středověké opevnění pomalu ztrácelo svůj obranný význam.

Závažné změny, jak pro samotné město tak i jeho opevnění, nastávají v roce 1740 s nástupem císařovny Marie Terezie na trůn. Okolní země, především Prusko, si v té době začínají dělat nárok na habsburské země, neboť Marii Terezii neuznávaly za jejich dědičku. Hradec Králové měl vynikající strategickou polohu pro obranu před vpádem Pruska ze severovýchodu, a proto na začátku války o rakouské dědictví (1740-1745) prošlo opevnění několika vojenskými revizemi, ovšem nakonec bez většího stavebního zásahu. Až v roce 1765 císař Josef II., v té době již spoluvladař Marie Terezie, rozhodl o přeměně města na vojenskou pevnost, která by chránila pravé křídlo rakouské armády v úseku od Hradce Králové po Vrchlabí proti stále výbojnějšímu Prusku. To pro město znamenalo na dlouhou dobu totální urbanistickou a kulturní stagnaci a ztrátu politické prestiže.

Návrh královéhradecké pevnosti zpracovali podplukovník inženýrského sboru Václav Pavlovský z Rosenfeldu, který byl rovněž pověřen řízením prací, a generál Jakub R. Spallart. Jednalo se o tzv. bastionovou pevnost ve tvaru nepravidelné osmicípé hvězdy, vycházející ze zásad francouzské inženýrské školy, především ze systémů maršála Sébastiena Le Prestre de Vaubana (1633 – 1707), hlavního inženýra Ludvíka XIV. a způsobu školy v Mézieres, založené v roce 1748 francouzským králem Ludvíkem XV. Místní podmínky dovolovaly u královéhradecké pevnosti výhodně zapojit do obranného systému, tzv. manévru s vodou, i místní řeky a potoky.

Práce na stavbě pevnosti začaly v roce 1766 bořením rozsáhlých předměstí, ze kterých se obyvatelé museli přestěhovat za ochranné pásmo pevnosti. Tento prostor měl nadále zůstat volný a po vhodných úpravách – sní- žení terénu – měl sloužit k řízenému zatápění v případě pohotovosti. Pro Labe a Orlici byla vykopána nová, opevněná řečiště – pro Labe v délce 1200 m a pro Orlici v délce 1600 m, protože v obvodu pevnosti převzaly úlohu části hlavního pevnostního příkopu. Obě koryta hloubili sapéři (ženijní zákopníci) ručně s minimální mechanizací. Všechna původní říční průtočná i slepá ramena byla v obvodu pevnosti zasypána. Do důmyslného vodního systému byl zapojen i Piletický potok, vlévající se do Labe nad městským návrším. Na jeho vtoku byl zbudován pevnostní objekt se dvěma otvory, které se daly v případě potřeby uzavřít dřevěnými stavidly, a tím byl znemožněn jeho odtok do Labe. Vzniklý rozliv chránil pevnost ze severní strany.

Dále bylo Labe propojeno s Orlicí dvěma otevřenými příkopy. První chránil pevnost ze severovýchodu v délce 1800 m a druhý v délce 320 m odděloval pevnostní objekty od nového soutoku Labe s Orlicí. Oba příkopy byly dle potřeby zavodňovány z Labe a odvodňovány do Orlice. Byly široké 30 m a uprostřed měly vyzděnou kynetu (kunetu) pro odvádění Obr. 28 Trasa nového labského koryta před Pražským pevnostním mostem (1777) dešťových vod a k dokonalému odvodnění po zrušení zaplavení. Příkopy oddělovala na obou jejich stranách od řečišť příčná zděná hráz zvaná batardeau. Aby tuto hráz nemohl nepřítel přejít, byl její hřbet ukončen stříškou a v polovině opatřen tzv. panenkou – masivním kamenným kuželem. Tyto panenky se dosud v Hradci Králové zachovaly dvě – na levém břehu Labe u muzea a na pravém břehu Orlice u Boromea.

Napouštění a vypouštění příkopů se provádělo systémem krytých kanálů přes stavidlové manévrovací uzávěry umístěné ve čtyřech chráněných podzemních kasematech. Jelikož veškeré předsunuté pevnostní prvky byly také vybaveny samostatnými vodními příkopy byly v podzemí pevnosti kryté kanály, které rozváděly obtokovou a manévrovací vodu přes stavidlové uzávěry i do těchto příkopů. Z těchto důvodů byla královéhradecká pevnost vybavena více než třiceti stavidly. Při manévrování vodou platila přesná pravidla, jakýsi manipulační řád, a dozor vykonával vojenský odborník.

Voda do příkopů a kotlin byla v případě pohotovosti napouštěna z obou řek z dočasně vytvořených zdrží, které vznikly zahrazením mostních otvorů Pražského a Moravského pevnostního mostu. Oba mosty měly po osmi mostních otvorech oddělených mohutnými pilíři, na kterých byly dvojice drážek na návodní i vzdušní straně. Ty sloužily k zasouvání tzv. holandských stavidel, která přeměnila most ve hráz. Aby systém fungoval byly tyto mosty postaveny vysoko nad původním dnem na tzv. podlahách tvořených několika vrstvami dřevěných roštů vyplněných cihlami. Před erozí dna z dolní vody byly podlahy chráněny vysokými jezy – hučákem na Labi a orlickým na Orlici.

Pevnost jako celek byla schopna funkce již v roce 1778, ale na jejím zdokonalování se pokračovalo až do roku 1789 a úplné dokončení se nakonec protáhlo do 90. let 18. století. Plocha celé královéhradecké pevnosti včetně inundací byla asi 320 ha. Její výstavba trvala 23 let (pro srovnání: pevnost Terezín 7 let a Josefov 10 let) a vyžádala si nákladu 90 mil. zlatých (pevnost Terezín 40 mil. zl. a Josefov 10,5 mil. zl.). Proto zůstává paradoxem, že do válečného dění se nikdy nezapojila, a to ani v osudném roce 1866, kdy byla připravena k boji.

Dnes bývalou pevnostní historii města připomíná jen pár ojedinělých objektů, opevněná nábřeží a okružní třída kolem městského jádra ve směru bývalého hradebního hvězdicového příkopu (dnešní Šimkova a Hradební ulice).

 

Předchozí: Labe a Orlice v Hradci Králové – část 1

Následující: Bude doplněn

Zdroj: Povodí Labe – PDF